1.7.4.2018night Ostrava
2.28.4.2018Blansko
3.9.6.2018Otrokovice
4.30.6.2018Slavkov
5.28.7.2018Frýdek Místek Sokol
6.29.7.2018Ruda Slaska
7.12.8.2018Svitavy
8.2.9.2018Brno Bosonohy
9.29.9.2018Hudy Arena Open
10.Holešov
11.Ostrava hala

Slavkov Masters

2. 7. 2018

Le Mans série report

Neuplynulo ještě dost času od závodu, aby člověk stále necítil tu pozitivní energii, kterou načerpal díky všem závodníkům, kteří se zúčastnili prvního ročníku Slavkov Masters a vytvořili tak společně opravdu perfektní závod, kterému pomohlo nejen počasí, ale i výborný areál, skvělá příprava trati, pestrý bufet a dokonalé zázemí.

Již v pátek v poledne bylo na trati živo, cukrovalo se, chystala se časomíra, zapínal se panel zobrazující časy jízd i pořadí, ale probíhaly i první měřené tréninky, kterých řada závodníků využila i proto, že pro mnohé byla trať nová, neznámá a díky své velikosti ne tak snadno pokořitelná. Mnohdy trvalo několik kol, než si jezdci zvykli na vzdálená zákoutí, která ovšem společně s dostatečně širokou asfaltovou plochou, dávala možnost nejen rychlým průjezdům, ale omluvila i leckterou drobnou chybičku. Přesto byly pozorovány karamboly, které prověřili nejen jezdecké umění, ale i zásobu náhradních dílů. Také i díky vzájemné pomoci se podařilo všechny modely dostat na sobotní závody. A pokud mluvíme o Le Mans sérii, tak vězte, že do posledních finálových jízd nastoupili úplně všichni jezdci, byť mnohé i během hlavního závodu potkali nepříjemnosti jako je zlomené plato či zadní osa, přesto díky bojovnosti byly modely opraveny. Hodně si zapracovali například mechanici u Daniela Urbana, Leoše Bulvy či Roberta Bittnera, jejichž vozy si do životopisu přidaly asi nejzávažnější šrámy.

Již volné tréninky přinesly časy pod 24 sekund, to když se ve večerních hodinách po trati proháněla Lola skupiny LMP1 ve svižnějším tempu. Rekord pancarů na této trati tak padl prakticky hned, co vyjely speciály nejrychlejší skupiny.

V samotných kvalifikacích se objevilo 29 jezdců, přičemž třicátý se omlouval, že se dostaví až během dne, a tak se i stalo. Roman Krejčí sice vyhrál pole position, ale na páteční čas nedosáhl, což bylo zklamáním. Jeho týmový kolega Petr Novotný startující se zapůjčeným vozem Corally 10SL s karosérií Porsche 962C v barvách New Man obsadil druhé místo a zároveň byl nejrychlejším jezdcem LMP2. Velice rychle zajel už v kvalifikacích mladý Jakub Vaněk s nejrychlejším Xrayem v poli, když si o 6 setin poradil s velmi rychle jedoucím Danielem Urbanem na speciálu Pro 10 firmy VBC. Ten sice patří k nováčkům, nebo, chcete-li k zelenáčům v těchto závodech, ale precizní příprava a 100% nasazení přináší ovoce. Snad jen by to chtělo ještě trochu větší ambice, protože se depem několikrát pronášela věta typu, „já s tím autem nepojedu“ a podobně. Nebyl důvod, vše fungovalo báječně, a každý problém je výzvou k řešení. Nikdy se nic nevzdává před závodem. Martin Krejčí byl velmi rychlý ve volných trénincích, ale už v kvalifikacích ho potkávaly problémy s převody, kterých se nezbavil prakticky po celý den, až jeho podvozek Corally 10SL absolvoval po závodě cestu do továrního týmu Corally CZ kvůli celkové repasi. Postupem do áčka překvapil slovenský Juraj Šranko.

Rekordní účast 9 vozů přinesla ambiciózní skupina LMP3, která nabízí velice atraktivní prototypy na bázi formulových podvozků s gumovými koly. Ke špičce zde již tradičně patří tým RC České Budějovice s Liborem a Honzou Prchalovými, kteří neváhají experimentovat a jejich podvozky obsahují aerodynamické prvky, které světe div se, jsou ve vodách RC modelů stále sto let za opicemi. Velice rychle však jezdili i další favorité jako byl Lukáš Vater s krásným modelem Lola Aston Martin v barvách Gulf či Aleš Horák a Martin Korotwitschka. Jsme velmi zvědaví na další vývoj v této skupině, která se letos těší konečně vzestupu.

Myslím, že v současné době snad neexistuje žádný RC seriál závodů, který by lákal lidi z celé republiky k účasti na jednotlivých závodech. Za to patří obrovský dík právě těmto borcům, kteří neváhají absolvovat stovky kilometrů, aby zažili atmosféru závodů Le Mans série, která si drží svůj vytrvalostní charakter. Vždyť i zde se jelo na pět finálových jízd po deseti minutách bez škrtání. Mnohdy je vidět smutek na tváři těch, jejichž model nedojede do cíle některé jízdy, ale i to nadšení a touha vše co nejrychleji opravit a ještě se stihnout vrátit na trať a ujet co možná největší počet kol. Někdy to byly slabé baterie, jako u vozu Milana Paráka, či převody na modelu Martina Krejčího, ale zkrátka to už jsou závody a není to sprint, je potřeba i odolnost psychiky, přemáhání únavy očí a podobně. Kromě zmíněného týmu z Českých Budějovic zde byli závodníci z Ostravy, Brna, Bratislavy, Rychnova nad Kněžnou, Želechovic u Zlína, Vysokého Mýta, Svitav, Třebíče a mnoha dalších, prostě neskutečná paráda z celé republiky i sousedního Slovenska.

První finálový rozstřel ovládla Lola Pro10 Romana Krejčího, ale jen těsně za ním kroužil Petr Novotný. I za ním se to tlačilo, ale navrch měl Daniel Urban, Martin Krejčí či Jakub Vaněk. Pěkně zajížděl i Michal Andrlík a pochopitelně Libor Prchal ovládající LMP3 po těsných soubojích se synem Honzou. Milan Peška na poslední chvíli připravil svůj Xray do skupiny GT a krásnou karosérií Mercedes-Benz zcela ovládl skupinu GT a nestyděl se protlačit svůj stroj do první desítky průběžného pořadí. Smůlu s vybral hned v úvodu Jiří Vaněk s krásným Porsche 908/03 postavených speciálně pro tento seriál z laminátu. Odkroužil pouze 11 kol po opravě v depu, tedy o kolo víc, než další nešťastník Milan Parák, kterému došly baterky.

Druhá část závodu nepřinesla na špici nic nového, pouze odsunula Martina Krejčího hluboko do pole poražených díky zmíněným problémům s převody. Libor Prchal nezopakoval výbornou první jízdu, ale nahradil ho celkově sedmým místem Honza. Dobře v této jízdě zajeli i Lukáš Vrba a Robert Bittner mladší a zezadu se tlačil stále více dopředu také Aleš Horák, kterému nevyšla kvalifikace podle předpokladů, snad i proto, že ji neabsolvoval celou. Vždyť ve třetím finále byl celkově devátý, přesto, že startoval až ve finále C. Z hlediska vedoucího jezdce byla polovina závodu tou nejrychlejší a padl opět i rekord vozů Le Mans, když se Lola řítila časem 23,515 v jednom z okruhů, kterých po 10 minutách bylo rekordních 25. Petr Novotný, Daniel Urban či Jakub Vaněk stále patřili jednoznačně do špičky závodu, ze kterého tentokrát nedojel mladý Daniel Sváček, jehož převody nevydržely vysoké tempo. Naštěstí díky obětavosti Mirka Melouna byl jeho vůz opraven a Daniel mohl pokračovat ve své jízdě už ve čtvrtém finále, které konečně na prvních místech vítalo i Martina Krejčího, dosud vedoucího jezdce seriálu LMP2. Naopak smůlu si vybral Leoš Bulva, který najel pouze 4 kola a Milan Parák dokonce jediné kolo. U Bittnerů se opravovala osa a tak jezdec vůbec do závodu nenastoupil. Za to se objevil konečně Tomáš Vostal, nováček v tomto seriálu, který zkoušel vůz skupiny GT a nakonec se domluvil s Dušanem Bayerem na zakoupení jeho modelu Xray pro příští závody. Cedrik Klimeš do poslední jízdy namontoval mechová kola a tak vlastně tato jízda byla tak trošku mimo soutěž, ale přesto se jezdci nepodařilo nakonec spatřit cíl. S opraveným vozem sice startoval Bittner, ale rychlost zaostávala za původním výkonem. Svou smůlu si vybral Michal Andrlík, když jízdu nedokončil.

V konečném účtování a sečtení jednotlivých jízd byla první čtveřice poměrně jasná, protože udávala tempo po celý den. Za Romanem Krejčím, Petrem Novotným, Danielem Urbanem a Kubou Vaňkem se však objevil trošku nečekaně brněnský matador Jiří Groch se zeleným vozem Toyota a podvozkem Xray. Hned za ním pak Jan Prchal, coby vítěz skupiny LMP3. Za jeho otcem Liborem už dýchal na záda soupeřům Milan Peška, nejrychlejší borec vozů GT. Desítku doplnil krásně jedoucí Aleš Horák, který si zde odskočil z rallye závodů a Martin Krejčí, který více opravoval, než jezdil. I na dalších místech byli závodníci, kteří si tentokrát vybrali svou porci smůly a nedokončili jednotlivé jízdy podle svých představ, ale bojovali srdnatě a úspěšně, ať už to byl Michal Andrlík, Martin Janíček, který bojoval hlavně s jízdními vlastnostmi svého modelu, Lukáš Vrba a další. K tomu, aby byl jezdec hodnocen body v seriálu, musí najet alespoň 50% kol celkového vítěze závodu. Tentokrát se to podařilo celkem 27 jezdcům. Smůlu měl hlavně Leoš Bulva a Robert Bittner, jejichž vozy dostaly tolik ran a defektů, že to zkrátka nestačilo. Tomáš Vostal zase chyběl v úvodní části závodu.

Hned po závodech přišlo opravdu nečekaně hodně pozitivních ohlasů a to je super. Navíc spokojeností nešetřil ani duchovní otec závodu, Dušan Bayer, který zmínil i spokojenost ze strany bufetu, který na závodech zkrátka potřebujeme. Ale nejvíc potěšily kladné odezvy závodníků, pro které závody děláme, a i když pro mne osobně je to vždy velký krajíc vše organizovat, fotit, komentovat a ke všemu na závody chystat až 4 vozy, je to pak po té únavě krásný pocit, že jsem mohl být součástí každého tak krásného závodu, jaký byl tento. Ještě se můžeme pár dní kochat vzpomínkami, ale pak se již naše zraky budou upínat k trošku jinému závodu, avšak stále velmi atraktivnímu díky přírodnímu prostředí v areálu Sokolík ve Frýdku-Místku. A bude to zajímavá závodní víkend, protože se na neděli přesouváme asi 80km severně od Sokolíka do Polska na opravdu mimořádně atraktivní trať v Rudě Slaskiej, kde po roční pauze opět budou řádit naše modely, které tam v roce 2016 překonaly všechny možné rychlostní rekordy elektromodelů. Využijte možnost dvou krásných závodů po sobě, vemte své drahé polovičky a zažijte mimořádný víkend