Jedenáctý a zároveň finálový závod letošního, celkově již osmého ročníku, moravské Le Mans série se konal tradičně v Ostravě, kde se tentokrát jel coby noční závod s pravým kouzlem koření skutečného vytrvalostního závodu 24 hodin v Le Mans, kdy se jede celou noc a na jezdce i diváky padá noční únava, které je potřeba čelit. V našem případě to nebylo až tak těžké. V 16 hodin začala rychlá stavba dráhy, za jejíž realizaci děkuji Liboru Holubovi, Pavlu Červenkovi, Liborovi a Martinu Korotwitschkovým, Tomáši Foltýnkovi, Robertu Bittnerovi a také Martinu Krejčímu. Díky nim byla dráha velmi rychle připravena, a když se začali od domluvené 18té hodiny scházet závodníci, mohli ihned na trať. Děkujeme dále Honzovi Musilovi z Prostějova, který nám přivezl další ohraničení dráhy pro zvýšení bezpečnosti.
Závodilo se kromě Le Mans také v kategorii 1/12, kde přijeli i dva polští závodníci a obsadili druhé a třetí místo, dále pak velmi vyrovnaný souboj vozů Formule 1, kde do poslední zatáčky o celkové vítězství bojoval Jakub Vícha s nakonec šťastnějším soupeřem Tomášem Rajdusem, který sice vyhrál v součtu tří jízd o pouhých 8 desetin sekundy, přesto se dá říct, že v závodě po celou dobu hrál prim.
Do závodu Le Mans série bylo nakonec přejímkou převzato 30 vozů. Naplnily se tak čtyři skupiny, což odpovídalo optimálnímu rozdělení, takže na trati nebylo ani prázdno, ani přeplněno. Na jezdce tradičně čekaly dvě kvalifikační sady jízd, ze kterých se každému počítalo nejrychlejší kolo. Podle papírových předpokladů čelo obsadila čtveřice rychlých prototypů skupiny LMP1 v pořadí Roman Krejčí, Libor Holub, Filip a Tomáš Rajdusové. Mezi druhým a čtvrtým byl rozdíl pouhé jedné desetinky sekundy! V rámci LMP2 byl nejrychlejší Martin Krejčí těsně před Romanem Hradeckým, který neváhal a přijel až z dalekého Brna. Pavel Červenka, již jistý vítěz skupiny GT, vyhrál i její kvalifikaci. Snad největším překvapením byl čas Michala Jindry a jeho Lamborghini postaveném na podvozku LC Racing ve skupině GT3. Michal využil v maximální míře regulí a postavil speciál, který vycházel ze stavebnicové elektroniky, ale došlo k řadě úprav na podvozku, které z jeho vozu udělaly docela raketu a jen těsně mu uniklo místo ve finále A. Faktem je, že pravidla využil v pořádku, nicméně se pro příští rok počítá s přesnější definicí této skupiny, jejímž cílem je nalákat na start právě čistě stavebnicové podvozky bez úprav.
Celkově byl závod velmi dobře obsazený a bylo velmi zajímavé sledovat v bohatém jezdeckém poli souboje ve skupinách GT či GT2, které sice neobsazovaly přední příčky v absolutním pořadí, ale naopak vytvářeli tu správnou bojovnou atmosféru v rámci vypsaných skupin uprostřed pole. Velmi sympatický byl start polského jezdce Arkadiusze Lippicha ve skupině GT2, který si speciálně kvůli tomuto závodu pořídil motor Saturn 20T, aby zde mohl startovat, když se nesešlo dost zájemců o kategorii Stock. A ačkoliv jeho vůz rozhodně na rovině nebyl nejrychlejší, výbornou jízdou bojoval o celkové vítězství ve skupině GT2. Když jeho hlavní soupeř David Křižák na voze Honda NSX nedokončil první jízdu po ztrátě zadního spoileru, měl Arkadiusz boj o vítězství jednodušší. V dalších třech jízdách sice vždy zvítězil David, přílišnou ztrátu z první jízdy se mu nepodařilo dohnat. A tak si David alespoň odnesl držení nejlepšího kola závodu, navíc ve třetím finále dojel absolutně jedenáctý, což je hodně pěkný výsledek v rámci GT2. V konečném hodnocení jsme tak mohli vidět vítězné BMW M3 GTR před Mercedes-Benz Petra Křižáka a Škodou Octavia WRC pilotovanou Kristiánem Kornutou. Krásné karosérie však byly i na dalších místech díky výsledkům Alana Kornuta a jeho Subaru Impreza WRX či Davida Guly a jeho osvětleného Chevrolet Corvette, který tak na noční závod byl nejlépe připraven. David Křižák byl klasifikován jako šestý ve skupině GT2 se svou Hondou NSX. Celkové vítězství v seriálu měl již jisté Igor Kratochvíl, který zde vyzkoušel coby host svůj Truck, nicméně se netajil tím, že se těší na příští sezónu s vozem vlastní konstrukce ve skupině GT. David Gula si vybojoval druhé místo před Davidem Agelem, který na závodě chyběl. Z celkového počtu 19 jezdců na body dosáhlo 15 úspěšnějších a bylo by rozhodně dobré, kdyby v dalších ročnících Le Mans série ještě jezdců přibylo, protože GT2, neboli hobby skupina, je velmi atraktivní zejména pro začínající jezdce a modeláře. Zvažujeme a připravujeme možnost střídavých motorů 21.5T v této skupině pro příští rok jako alternativu k motorům Saturn, protože se takto jezdí prakticky všude po celé ČR.
Zmíněná skupina GT3 pro podvozky LC Racing se stala kořistí Josefa Pilára. Bylo to jeho letošní první vítězství v GT3 a celkově v seriálu obsadil třetí místo. O prvenství rozhodoval noční závod v podání Martina Jurči a Tomáše Lišky. Vítěz čtyř letošních závodů Martin však druhým místem v Ostravě pečetil svůj triumf v této skupině při její premiérové účasti, kdy se během roku sešlo celkem 10 jezdců, což je pěkný zájem pro nově vypsanou skupinu a těšíme se na další souboje v roce 2017. Rychlé Lamborghini v rukou Michala Jindry doplácelo na slabší baterii, která nevydržela tempo po celých 10 minut, takže v závodě byl Michal klasifikován na třetím místě, i když byl jasně nejrychlejší.
Králem skupiny GT je v poslední době Pavel Červenka, startující s podporou Autolarosu, kde pracuje. Jeho bílé Ferrari bylo velmi rychlé i při nočním závodě. Ale Pavel nakonec nebyl nejrychlejší, protože Jura Hrabec se svou Hondou NSX předváděl tentokrát opravdu perfektní jízdu a nakonec byl o dvě kola rychlejší. Ze třetího místa se radoval Martin Svoboda před týmovým kolegou Alešem. Oba jezdci tradičně startují s identickými vozy Porsche 997 GT3 Cup. Olin Bětík představil Škodu 130RS a porazil Antonína Hudce s atraktivním japonským speciálem Shaken 408R a nejmladšího účastníka Libora Kováře, jehož krásný Dodge Viper GTS uzavíral pole vozů skupiny GT. Celkem 8 jezdců skupiny GT během roku pocítilo radost z vítězství. To je velmi unikátní číslo, protože jen Pavel a Petr Novotný dokázali zvítězit vícekrát než jednou a pestrost vítězů tak byla velmi zajímavá. V hodnocení seriálu to znamenalo vítězství pro Pavla, který ho již měl vybojované před posledním závodem, druhé místo obsadil Jura Hrabec a ke třetímu stačili Kubovi Víchovi jeho starty z první poloviny seriálu. Podle mého názoru je skupina GT tou pravou vstupní branou do světa pancarů. Motory 17.5 závitů nemají tolik výkonu, aby o pořadí rozhodoval know-how ohledně setupu podvozku, protože zde funguje prakticky cokoliv poměrně slušně, a tak stačí dobře připravit mechová kola a radost z jízdy je prakticky jistá. Celkem jsme viděli krásný počet 21 jezdců této skupiny.
Další neodmyslitelnou součástí Le Mans série je skupina LMP2, kterou letos okusilo celkem 28 jezdců. Očekával se boj o vítězství díky přihlášce Wojciecha Bukryje, který bohužel nakonec nepřijel. Již jistý vítěz seriálu Martin Krejčí tak měl největšího soupeře v Romanovi Hradeckému, který dokonce zajel nejrychlejší kolo této skupiny během závodu. Velmi dobře měl závod rozjetý Ondra Pernický a jeho brilantní Porsche 962C v barvách Jägermeister, ale výpadek ve třetí finálové jízdě ho odsunul za třetího Jardu Čipa s obdobným vozem v barvách Marlboro a Martinem Korotwitschkou, který měl hlavní cíl dojet závod na klasifikovaném místě, aby se posunul v celkovém hodnocení seriálu před Tomáše Rajduse, který koncem roku přesedlal do rychlejší skupiny LMP1. Prozradili jsme tak i nejúspěšnější trojici v celkovém hodnocení – Martin Krejčí, Martin Korotwitschka a třetí Tomáš Rajdus. Čtvrté místo patří Ondrovi Pernickému před Jardou Čípem.
Velké boje ve skupině LMP1 tentokrát výrazně obohatily celý závod. V kvalifikaci byl sice nedostižný Roman Krejčí, ale ve finálových jízdách docházelo vždy k velmi atraktivnímu souboji mezi ním a Filipem Rajdusem. První jízda znamenala rychlý stop pro Libora Holuba, který tradičně po startu rozložil diferenciál a brzy se propadl na sedmé místo a prakticky ztratil možnost absolutního vítězství. Ale souboj o něj neztratil ze zajímavosti. Filip Rajdus se okamžitě ocitl na druhém místě a velmi přesnou a účelnou jízdou stíhal Romana Krejčího, který vystřihl několik kol pod 11 sekund, ale po zaváhání na konci jízdy se dostal dvě kola před cílem do čela Filip a zvítězil. Filip startoval z prvního místa do druhého finále a následoval krásný souboj o první místo, které si však Filip dokázal uhájit po celou dobu závodu i díky rychlým kolům pod 11 vteřin a hlavně bezchybné jízdě. Zadřené ložisko v diferenciálu vozu Romana Krejčího znamenalo ztrátu dvou kol a překvapivý vývoj tohoto závodu. Jiř jistý vítěz seriálu Roman však vše opravil před další jízdou a v devátém kole se mu podařilo Filipa předjet. V této jízdě snad Filip jedinkrát chyboval za celý den, pardon, za celou noc. Nakonec dojel druhý, ale ztratil jedno kolo, takže souboj první místo zůstal otevřený. Dokonalou třešničkou na dortu byla závěrečná finálové jízda posledního závodu Le Mans sezóny. Roman Krejčí rozhodně nechtěl vzdát souboj o vítězství a jel od začátku na hranici možností svých i vozu, přesto se Filip dostal do čela v pátém kole. Tato jízda byla vůbec nejrychlejší z celého závodu a musela to být pastva pro oči sledovat oba rychlé vozy. Ve 28.kole se před Filipa Roman opět dostal a zahájil vražedné tempo ve snaze Filipovi o jedno kolo ujet. Když se nový traťový rekord posunul na čas 10,169 bylo to něco úžasného. Roman již hodně dlouho nemusel jet takto na hraně, kde před každou zatáčkou bylo potřeba používat ruční brzdu a využit všechny možnosti trati, aby Filipovi o kousíček ujel. Jenže Filip dost možná zajel nejlepší závod v historii jeho účinkování s pancarem a nenechal nic náhodě a Romana se držel čistou jízdou jako klíště. Bohužel neuvěřitelný souboj skončil předčasně ve 42. kole, kdy Roman trefil poklici a udělal nepopulární tzv. čočkovou polévku a vyletěl do vzduchu a zadkem vozu narazil do hrazení, o které zlomil zadní osu a bylo pro něj po závodech. Filip jedoucí v jeho těsném závěsu držel tempo a najel rekordní počet 56 kol. Roman se nechal slyšet, že jeho vůz jel opravdu perfektně a neskutečně rychle, přesto cítil, že Filip není o nic pomalejší a předvedl opravdu fantastický výkon, který v historii Le Mans série v jeho podání nemá obdoby. Bylo to velká fantazie sledovat Filipovu bezchybnou jízdu. V celkovém hodnocení seriálu ve skupině LMP1 za Romanem skončil právě Filip a třetí místo obsadil Ondra Kulhánek, který pro kolizi termínů na poslední závod nepřijel. Za čtvrtým Tomášem Rajdusem obsadil pátou příčku Milan Peška.
Celkem se letos představilo 94 jezdců (loni jen 69) a o jednoho účastníka se tak překonal rekord účasti z roku 2014. Za to jsou pořadatelé velmi rádi a letos poprvé ocenili všechny jezdce, kteří se zúčastnili více než poloviny závodů krásnými stolními kalendáři s fotkami ze závodů Le Mans série. Tato tradice bude pokračovat i v dalších letech, kdy vždy účastníci s nadpoloviční účastí obdrží stolní kalendář s aktuálními fotkami Le Mans série. Ten první kalendář mapuje celou historii a na fotkách najdeme vzpomínku na řadu jezdců, kteří už nejezdí, ale dříve patřili k věrným účastníkům, kterých si vždy budeme vážit, protože vytvářejí to správné závodnické a atraktivní prostředí pro náš koníček. Děkujeme.