Letos se jel už třetí ročník obnoveného závodu v krásném prostředí restaurace a areálu Sokolík ve Frýdku-Místku. Mezi závodníky je tato lokalita velmi oblíbená, a když jsem slyšel všude pozitivní ohlasy na kvalitu a chuť místní restaurace, myslím, že bude zájem do budoucna ještě větší. Letos závody nakonec přes několik absencí přilákaly na start zhruba 40 modelů ve dvou závodech, elektrické Le Mans sérii a spalovací motory hřměly ve Veteran Tour 2017.
Páteční den patřil hlavně přípravě dráhy. Poděkování patří opět Pavlu Červenkovi a Liboru Korotwitschkovi za významnou pomoc při úklidu i stavbě trati. Každoročně je třeba řešit pár detailů. Nejprve vapkou vyčistit asfalt. Vapku si půjčujeme přímo od údržbáře Sokolíka, vodu je napojena přímo u hřiště a dvě hadice se spojkou dostáváme rovněž ze skladu společně s uskladněnými poklicemi. Ohraničení dráhy je v pořádku, jen nacházíme pouze jednu pneumatiku, která chrání sloupy časomíry. Ty přiváží Roman Krejčí. Bohužel během závodů je jeden nalomený a bude potřeba ho svařit, proto jsou momentálně u Tomáše Rajduse. Rovněž rozvaděč se zásuvkami je nám zapůjčen od údržbáře. To je spíš info pro nás na příští ročník, který pochopitelně chceme opět organizovat, a rádi bychom zvýraznili i odcházející nátěr okrajů dráhy.
Odpoledne po 15té hodině je již vše připraveno a dokonce i protivný dopolední déšť ustává a teplé počasí asfalt rychle vysušuje. Časomíra je v provozu dle časového plánu a zaznamenávány jsou první časy jezdců do volného tréninku. Ranní sobotní přípravy probíhají v plném proudu a postupně je přihlášeno téměř 40 modelů, přičemž další 3 dorazí se zpožděním a tak je převzatých 41 aut. Kvalifikace elekter Le Mans série počítají jedno nejrychlejší kolo, u spalováků Veteran Tour je to průměr 3 nejlepších kol.
Moravian Le Mans Series
Po souboji mezi nejrychlejšími vozy LMP1 (Ondra Kulhánek) a LMP2 (Roman Krejčí), vítězí druhý jmenovaný v kvalifikaci časem 0:14,730 s minimálním náskokem před Ondrou (0:14,742). Kvality prokazuje Filip Rajdus s Toyotou GT časem jen těsně za traťovým rekordem GT vozů, který nakonec odolal po celý den. Radoslav Konopík z Liberce s vozem LMP1 obsazuje 4. místo na startu a podobný čas zajíždí i stále rychlejší Martin Korotwitschka s dalším vozem pomalejší skupiny GT. Ostatně vozům GT Sokolík velmi svědčil. Byla zde největší konkurence a díky absenci několika pravidelných jezdců LMP2 (Martin Krejčí, Roman Hradecký či Ondra Pernický) se GT piloti dostávají velmi vysoko. Do finále A se probojoval i Martin Karel s vozem LC Racing GT3 a jen těsně uniká A finále Jiřímu Vaňkovi, který přijíždí speciálně pro závod LeMans série z Vysokého Mýta.
Již v prvním finále dochází k překonání rekordu skupiny LMP2 a zároveň tak Roman Krejčí vítězí nad Ondrou Kulhánkem v první čtvrtině závodu. Filip Rajdus poráží svého otce Tomáše, který podléhá o sekundu Martinu Korotwitschkovi. Šestý finišuje Vaněk před dalšími jezdci GT3 a GT. Několik jezdců má problémy, s ulomeným kolem končí Jan Höfer a Antonín Hudec končí v cílové zatáčce prvního kola s nepojízdným modelem. Oba se již neobjeví. Druhé finále je rozhodující pro souboj o první místo. Rychlý Kulhánek má opět potíže s vozem a ztrácí celých 20 kol. Prvních pět jezdců skupiny GT obsadí druhé až šesté místo v úžasně vyrovnaném boji, kterému ovšem dominuje s náskokem kola Filip Rajdus. Ve třetí části konečně triumfuje Kulhánek, ale jeho ztráta je příliš velká. Na dalších místech opět vozy GT, případně Guest jezdci Vaněk a Štalmach. Konečně dojíždí i VBC Radoslava Konopíka, ale je to až deváté místo. Nicméně je pravdou, že to byl pro tohoto zkušeného a rychlého pilota první závod s pancarem na asfaltu. V poslední jízdě zrychluje Roman Krejčí, ale po vznesení modelu zpomaluje a tak s náskokem kola vítězí Kulhánek. Filip opět nikoho nepouští před sebe a podtrhuje dominanci mezi GT vozy s motory 17.5T se zero boostem. Výborně jede Hrabec, když poráží Korotwitschku i Červenku, loňského šampiona. V celkovém pořadí za Krejčím dojíždá Filip Rajdus a Martin Korotwitschka. Za čtvrtým Tomášem Rajdusem je už Ondra Kulhánek coby vítěz LMP1. Skupinu GT2 vyhrává David Agel s Mustangem a GT3 ovládl Pavel Karel s Mini Cooperem po potížích jeho syna Martina.
Veteran Tour 2017
Kvalifikace Veteran Tour vyznívá nejlépe pro dvojnásobného vítěze ze Sokolíka, Romana Krejčího a jeho žlutooranžový McLaren M8F. Velice rychlý je Radoslav Konopík s novým Porsche 917, na kterého nestačí ani lídr seriálu Tomáš Rajdus s mohutným vozem Shadow DN-2 Can-Am. Loňský šampion Karel Novosad si hlídá čtvrté místo před Standou Čechem na dalším Porsche 917. Nicméně důležité je, dostat se do A finále a o tom rozhodují dvě semifinále. Z osmi jezdců postupují z každého 4 přímo a další dva jsou doplněni z finále B, které se jede s tankováním na 20 minut. Tato záchrana pomáhá Tomáši Rajdusovi a Jardovi Beranovi, který o jedno kolo poráží Jana Höfera, který o postupové umístění přichází zhruba 10 kol před cílem, zatímco Rajdus dominuje závodu od čtvrtého kola.
Samotné finále má trošku předčasný start, proto dva jezdci mají hned zkraje o kolo víc, než ostatní a v oficiálních výsledcích jsou jim tato kola odečtena. Přesto se po pár kolech stabilizuje pořadí na čele v pořadí Krejčí - Rajdus, oba s vozy Can-Am. O třetí místo se bojuje víc, tlačí se tam Karel Novosad, ale i Radoslav Konopík. Nicméně po první čtvrtině závodu je pořadí prakticky stejné až do cíle a předjíždění je minimálně, spíše se zvětšují rozdíly i během tankování. Asi jedinou změnou v pořadí Krejčí-Rajdus-Novosad-Beran-Čech-Rajdus Aleš je právě předjetí posledních dvou jezdců. Do 67. kola se totiž Čech a Aleš Rajdus starší několikrát předjeli, aby nakonec o kolo více najel Aleš Rajdus. Konopík měl bohužel smůlu a hodně zaostal, přesto že si odvezl nejrychlejší kolo závodu. Jediným, kdo neprojel cílem byl nakonec Milan Parák z Břeclavi se svou žlutou formulí.
Ohlasy jezdců po závodě:
LMP2
Roman Krejčí: „Po vydařeném závodě v Blansku s modelem ve specifikaci LMP2 jsem se rozhodl startovat s Porsche 962C v barvách Shell/Dunlop, které bylo představeno v úterním vysílání České televize v Dobrém ránu. Model byl sice nastavený spíše na velký grip, přesto na Sokolíku lépe fungoval s tvrdšími mechy, které však pro přední nápravu nebyly k dispozici. Vynikající vlastnosti vozu stačily na vyrovnaný souboj s nejrychlejším vozem LMP1 Ondry Kulhánka. Jedním z cílů závodu bylo pokoření letitého rekordu na nejrychlejší kolo kategorie LMP2 z dob, kdy tam vládly volnější předpisy. Ve druhé finálové jízdě byl potřebný čas poprvé proražen a tak byla v týmu radost ještě před celkovým vítězstvím, které nezhatil ani přemet v poslední jízdě, když se vůz vznesl na rovině podobně jako stejný model Porsche v loňském roce v rukou Martina Krejčího.“
GT:
Jura Hrabec: „Ohodnotit závod? Sokolík III. se povedl a doufejme, že bude IV.ročník, je dobré mít v regionu alespoň jeden závod. A za můj team? dobrá konkurence v GT, technika fungovala na výbornou a že z toho bylo nakonec 4.místo? No soupeřům to jelo o trochu lépe.“
GT3:
Martin Jurča: „Na Sokolíku jsem chtěl vyzkoušet v kategorii GT3 fajne levné slicky z číny. Klouzaly a rychle se sjížděly, takže jen trable a poučení. Nakonec jsem na poslední 2 finálovky nasadil nesjeté, skoro nové mechy. Byly super, hned jsem byl asi o 1,5 s rychlejší na kole. S mechama se jelo super , ale nevím proč, ve 3. a 4. finálovce se mi povolovaly a upadávala kola.“
Guest:
Jiří Vaněk, RC Team Vysoké Mýto: „Moravian Le Mans Series (MLMS) jsou závody RC aut se zaměřením na vytrvalostní formát závodů. Auta všech vypsaných skupin (LMP1, LMP2, LMP3, GT, GT2, GT3, Guest) jedou společně. Formát závodů v podobě kvalifikace na jedno nejrychlejší kolo a následně 4 finálové jízdy vytrvalostního charakteru na 15 minut mne zaujaly a rozhodl jsem se poprvé závod MLMS vyzkoušet a vyrazil z Vysokého Mýta do Frýdku-Místku. Předpisy některé z vyhlášených hlavních skupin jsem nesplňoval, po dohodě s Romanem Krejčím, organizátorem závodů, jsme se dohodli na mojí účasti ve skupině "Guest" se Stock autem na podvozku Xray T4/2014 (17,5T, zero boost, gumová kola). Abych lépe zapadl do startovního pole LeMans, narychlo jsem si doma připravil realistickou karoserii BMW Z4 GTR. V pátek navečer jsme dráhu, ve velmi příjemném areálu restaurace Sokolík, vyzkoušeli a poladili auta. Sobotní kvalifikace se mi vcelku vydařila a vyjel jsem si 1.místo na startovním roštu finálové skupiny B. Žádná finálová jízda se v závodech MLMS neškrtá a 60 minut čistého času na dráze je tedy zajímavou průpravou na jakékoliv jiné závody. Čistota jízdy bez karambolů je základní podmínkou dojetí konce každé patnácté minuty, důsledně jsem se proto snažil objíždět zrádné žluté pokličky, držet ideální stopu a při předjíždění se nedostat do žádných kolizí. V první finálové jízdě jsem zajel vcelku bez chyb, auto krásně na trati sedělo. Při kontrole v depu jsem ale našel poškozený běhoun levé přední pneumatiky a musel vyměnit kola. To se projevilo rozhozením jízdních vlastností auta a tři další finálové rozjížďky už nebyly tak pohodové a musel jsem průběžně auto dolaďovat a ve stopě držet větším úsilím. Přesto jsem uhájil 2x první a 2x druhé místo v B-finálových rozjížďkách, nakonec to stačilo na umístění v první desítce absolutního pořadí, což mezi tak zkušenými piloty považuji za velký úspěch. Protože areál restaurace Sokolík je položen v parku a restaurace je hojně navštěvována turisty a rodinami s dětmi, navíc po celý den vládlo krásné slunečné počasí, bylo postaráno i o permanentní přítomnost diváků. Děkuji pořadatelům, že mi umožnili startovat ve skupině Guest, abych si odzkoušel atmosféru MLMS. A chválím je za velmi dobře zvládnuté a zorganizované závody.“
Roman Štalmach: „Když mi to vyjde, tak na závod LMS jedu rád, neb je to hlavně o pohodě a taky je, díky systému, kterým se závod jede, velká pravděpodobnost, že si každý závodník najde aspoň jednoho sobě rovného soupeře, se kterým opravdu závodí. S pořadatelem jsem se domluvil, že přijedu později, neb sem měl ráno ještě nějaké vyřizování. Tak jsem doma raději nachystal auto, aby mohlo hned jet. A dobře jsem udělal. Vyšlo mi to přijet přesně, že jsem jen zapojil kabely do baterky, zapl vysílačku a frčel se svým "ECO" fárem na start rozjížďky. Přijel sem si vyzkoušet svou opravdu ECO verzi, jak zvládne závod na 4x15 minut jízdy. Podvozek je TD10 4WD a motor je tam malý bezsenzorový stříďáček TrackStar 380. Podvozek s motorkem a vhodným reglem se hravě vejde do částky 3.500,- což je cenově bezkonkurenční záležitost a i ojetý podvozek 2WD s elektronikou by asi vyšel dráž. Převodem je auto nastavené tak, aby jelo rychlostí kategorie Stock. A ono to opravdu jelo a zvládlo to jet v poklidu celých 15 minut. Jen pozor na použitou baterku. "Šortka" je přesně na hraně a pokud se opravdu tahá za plyn, tak se může stát, že těsně před cílem totálně zvadne. O trochu větší baterka už neměla s jízdou na 15 minut problém. A i teplotně to motor, v tom odpoledním vedru zvládal a nešel přes 80°C. Takže skvělé poježdění, za celý den sem se o nic nestaral, jen vyměňoval baterku. Kola, co sem měl ráno, fungovaly i v odpoledním vedru. Co víc si závodník může přát ....“
Veteran Tour:
Jiří Kunz ml.: „Po pátečním propršeném dopoledni, ukázalo počasí svou vlídnou tvář a letní slunné počasí nás provázelo až do sobotního večera, takže páteční odpolední volné tréninky mohly začít…. Dlužno ještě dodat, že tréninku, se svou "elektrou" zúčastnil i můj 76 lety otec a fandila mu i moje mamka :-). I ho, ale neminuly technické problémy, přestal mu fungovat regulátor, takže měl co do sobotního rána opravovat. Po příjezdu domů, mi to nedalo a stále jsem hledal, co opravdu způsobuje problémy řízení mého modelu. Až v pozdních večerních hodinách, jsem našel pravou příčinu. Servo řízení, se ve svém uložení pohybovalo dopředu a dozadu, podle toho, kterým předním kolem model o cokoliv kolidoval. V sobotu ráno jsme tedy vytáhli tlumicí gumové průchodky z uchycení serva, servo dotáhli k šasi napevno, a bylo po problému…. Po rozdělení jsem startoval do první 15. minutové jízdy já, Honza s Vláďou jeli druhou. Tato jízda, se mi povedla a bez zbytečných kolizí s modelem, který fungoval na 100% jsem, jako čtvrtý postupoval přímo do finále.….. Náš tým VETERAN RC CAR OSTRAVA!!!, jsem tím pádem ve finále zastupoval jen já, prvních patnáct minut jsem si opravdu užíval, vše bylo v pohodě, pak jsem vlastní chybou přídí trefil ohradník tratě, nárazník se ohnul dolů a model se při každém propérovaní hrnul po nárazníku, míso, aby jel po předních kolech, i tak to ale nabylo špatné a konečné osmé místo beru jako úspěch. Co ještě dodat...Honza se vyjádřil, že závody na Sokolíku, jsou pro náš tým, vlastně až kultovní záležitostí, uvažoval jsem nad tím a ač můžeme závodit ve špičkovém areálu Hudy racing arény v Trenčíně s příkladným zázemím, či kde jinde, tak Sokolík je prostě Sokolík.“
Roman Krejčí: „Konečně měl tým McLaren Cars k dispozici kvalitního mechanika, který samotný model vozu McLaren M8F pomáhal dotvořit a vyšperkoval v detailech. Systém umožňoval objet třeba pouze jednu ze tří kvalifikací a rychlá tři kola postačila na klid a start do semifinále z prvního místa. Bohužel se během jízdy opakoval páteční problém, tedy uvolněné přední kolo. Trošku zbytečná zastávka v depu znamenala ztrátu několika kol, ale mechanik neměl náhradní segerovku, tak jsem opět vyjel po třech kolech. Během jízdy se vytřepal i čep, který nám posléze poskytl soupeř Karel Novosad, kterému tímto děkuji. Samotné finále mělo trošku chaotický start, asi dva jezdci tak měli hned v prvním kole o kolečko víc, protože časomíra se zapla až po průjezdu většiny vozů. Ale v půlhodinovém závodě to nemělo žádný vliv. Největší tlak soupeřů jsem cítil od Radovana Konopíka, jehož nové Porsche 917 jelo velmi rychle, ale nespolehlivě, zatímco klidná jízda Tomáše Rajduse a jeho monstrózního vozu Shadow DN2 Can-Am znamenala pohodlné druhé místo. Zvítězit potřetí v řadě na Velké ceně Sokolíka je obrovský úspěch.“
Karel Novosad:"Jsou závody, kdy je člověk spokojen s výkonem i výsledkem. Jsou závody, kdy je člověk spokojen s výsledkem i když výkon třeba nebyl stoprocentní a pomohlo mu štěstí. První dva letošní závody byly u mne opačný případ. Zvláště v Třebíči byl výsledek zcela neuspokojující i když výkon na dráze byl podle subjektivního hodnocení dobrý. Chyběl ten potřebný kousek štěstí. Proto jsem byl zvědav na závod na Sokolíku. Jestli mně paní Štěstěna bude do třetice konečně více nakloněna. Na závody jsem přijel až v sobotu ráno. K poznání, spíše zopakování trati musí stačit volný trénink. Model byl nastaven a seřízen doma, žádný lepší materiál pro výměnu stejně nemám k dispozici. Všechny jízdy jsem absolvoval v plném rozsahu bez poruchy nebo vážnější havárie. Nedostal jsem se do žádné vážnější kolize s některým ze soupeřů ani s vyznačením trati. Model fungoval ve všech jízdách uspokojivě. Celý závod jsem absolvoval na jedné sadě nových pneumatik. Nepotřeboval jsem žádný náhradní díl. Mezi jízdami stačilo jen model čistit a kontrolovat a samozřejmě doplňovat palivo. Po každé jízdě jsem prohazoval pneumatiky. Táhlé zatáčky před a za rovinkou více opotřebovávají pneumatiky na pravé straně. Rovněž jsem dvakrát nabil přijímačovou baterii a před finále vyměnil akumulátory ve vysílači. Dost jsem uvažoval o tankování ve finálovce. Model měl v kvalifikacích dost vysokou spotřebu paliva. Při tankování po osmi a více minutách bych riskoval zastavení na trati se suchou nádrží. Při sedmiminutovém intervalu bych již s palivem vyšel. Nakonec jsem se přiklonil k bezpečnému šestiminutovému intervalu. Nebezpečí suché nádrže již vůbec nehrozí a počet zastávek vychází stejný jako při sedmiminutovém intervalu. Mechanik Vladimír odvedl svou práci skvěle. Ztráta při jedné zastávce činila cca 10 sekund. Čas ušetřený nižším počtem tankování by mou konečnou pozici nevylepšil. Při hromadném startu finálové jízdy se ukázal největší problém našeho závodění a to jsou mechanici. Spousta z nich nezná startovní proceduru ani pozici svého jezdce na roštu nebo se ji možná snaží záměrně vylepšit. Start je pak chaotický a v prvním kole dochází k hromadným kolizím. Dráha na Sokolíku je velmi příjemná svou velikostí, tvarem i umístěním v městském parku. Povrch je již dost zvětralý, ale položení nové vrstvy zřejmě nepřichází v úvahu. Nevím, kdo je jejím majitelem, ale pokud umožňuje pořádání závodů, mělo by se toho využít. Chtělo by to obnovit letitý nátěr trati, pokud je ještě patrný. Jsem ochoten přijet pomoct případně i přispět na barvu. Takže závěr, úplná spokojenost. Třetí místo v cíli, žádná újma na materiálu ani psychice. Příjemně prožitý adrenalinový den. Velký dík za to patří organizátorům v čele s Romanem Krejčím. Na shledanou příští rok na čtvrtém ročníku Velké ceny Sokolíku."
Velký díky patří těm, kteří dráhu připravovali i majitelům areálu Sokolík, který je rok od roku útulnější a krásnější.